ŠKOLNÍ VĚK (6 - 15 LET)

Mladší školní věk (6-11)

V průběhu tohoto období dochází k mohutným biologickým a sociálním změnám.

Tělesný vývoj je vyznačován rovnoměrným růstem výšky a hmotnosti. Společně s tím dochází k rozvinutí vnitřních orgánů, krevního oběhu, plící a kapacitami s nimi spojené. Kloubní spojení jsou velmi měkká a pružná, rychlým tempem postupuje i osifikace kostí a ustaluje se zakřivení páteře. Mozek má jíž vývoj v podstatě ukončen před zahájením tohoto období. Mozková kůra a její nervové struktury stále dozrávají, vznikají kladné podmínky pro složitější koordinační pohyby. Na začátku tohoto věku se již formuje schopnost, učit se novým pohybům. Vlastnosti nervového systému vytváří kladné podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností (Perič, 2008).

Z hlediska psychologického vývoje se rozvíjí paměť a představivost. Dítě se soustředí spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. O tomto období se hovoří jako o období konkrétního nazírání, které se zakládá na názorných vlastnostech předmětů a jevů. Abstraktní myšlenkové procesy se objevují až na konci tohoto období. Děti jsou impulzivní a přecházejí prudce z radosti do smutku a naopak. Nezvládají sledovat dlouhodobě cíl, vůle je slabě vyvinuta. Činnost všeho druhu je velmi citově prožívána. Důležitá je i doba, po kterou se dítě zvládne koncentrovat. Jedná se o 4-5 minut, poté následuje útlum a roztěkanost (Perič, 2008).

Pohybový vývoj je charakterizován vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nově nalezené pohybové dovednosti se učí velmi rychle, avšak při méně častém opakování jsou snadno zapomenuty. Rozvoj rovnováhy a rozlišení rytmu umožňuje nácvik pohybových dovedností. Motorika v tomto věku postrádá úspornost pohybu, která se projevuje u dospělých. Každou činnosti doprovází pohyby, které nejsou pro danou činnost potřebné. Např. pokud dítě sedí, neustále sebou "šije". Období deseti až dvanácti let je nejlepší období pro motorický rozvoj. Často se nazývá "zlatým věkem motoriky", pro který je typické rychlé učení se pohybů. Stačí názorná ukázka daného pohybu a dítě je schopno pohyb provést správně hned na poprvé nebo po pár pokusech (Perič, 2008).

V průběhu vývoje dítěte se výrazně mění i sociální vývoj. První významné období je při nástupu do školy, kde je kladen nárok zapojit se do kolektivu. Prožívá proces začleňování do kolektivu a podřízení se jeho normám. Dochází k přechodu od hraní k vážným činnostem (učení či trénink). V tomto věku mezi sebou děti rády soutěží a chtějí si získat ve skupině patřičnou odezvu. Vytváří se malé skupinky a vznikají první kamarádské vztahy. Druhé období je období kritičnosti. Začíná se projevovat tendence k negativnímu hodnocení a přirozená autorita k dospělým se snižuje. Děti hledají své idoly, které mohou nalézt i v řadách svých vrstevníků. Osvojují si základní kulturní návyky a postupně přebírají větší odpovědnost za svoji činnost (Perič, 2008).

Starší školní věk (11-15)

Období staršího školního věku je období přechodu od dětství k dospělosti. Je vyznačováno velkými biologickými a psychickými změnami. Změny jsou způsobeny činností endokrinních žláz a produkcí jejich hormonů. Jedná se o období nestejnoměrného vývoje, jak tělesného, tak i sociálního a psychického. Období končí kolem patnáctého roku dítěte (Perič, 2008).

Tělesný vývoj se mění více, než v kterémkoliv jiném věkovém období. Tělesná výška společně s hmotností dosahuje stále rychlejšího růstu. Po 13. roce mohou růstové změny negativně ovlivnit pohyb u dítěte. Období růstu s sebou nese riziko náchylnosti k poruchám pohybového ústrojí. Pubertální věk je důležitý pro formování návyků správného držení těla. V organismu probíhají složité procesy, které zasahují mnoho orgánů. Průběh změn má individuální tempo, rozdíly se srovnají až na konci puberty. V centrální nervové soustavě dochází k rychlému upevňování podmíněných reflexů. Jsou velmi dobré předpoklady k rozvoji rychlostních schopností. Výrazný hormonální rozvoj ovlivňuje vývoj primárních a sekundárních znaků. Koncem tohoto období jsou výrazné sexuální rozdíly mezi dívkami a chlapci (Perič, 2008).

Tento věk patří mezi klíčová období ve vývoji psychiky. Hormonální aktivita se projevuje v emotivním stavu a projevu dětí k druhým, k sobě samým a ke svému okolí. Rozvíjí se paměť, objevují se znaky logického a abstraktního chápání. Soustředění vydrží delší dobu, toho se dá využít v postupech u tréninkových situací. Nastává jistá nevyrovnanost, která je způsobena prohloubením citového života. Začíná se usilovat o vlastní názor a samostatnost. Formuje se vztah ke sportu jako k činnosti, která může přinést uspokojení (Perič, 2008).

Jak již bylo řečeno, starší školní věk je doprovázen nerovnoměrným vývojem tělesného vývoje, který ovlivňuje pohybové možnosti. Fyzická výkonnosti nedosáhla ještě zdaleka svého maxima, to vytváří příznivé předpoklady pro trénink. Vývoj a růst ještě není ukončen. Především osifikace kostí je jedním z činitelů, kteří ovlivňují tréninkovou jednotku. Z hlediska motorického vývoje je starší školní věk považován za vrchol ve všeobecném vývoji. Nejvíce charakteristickým rysem je rychlé chápání a schopnost učit se novým dovednostem. Pohyby, které jsou naučené v tomto věku, jsou většinou pevnější než ty, které jsou naučeny později v dospělosti. V období puberty dochází u některých jedinců k zhoršení koordinace. Čím rychlejší růst, tím jsou větší rozdíly mezi proporcemi těla, které vedou při tělesném pohybu k větší nekoordinovanosti pohybu. Zhoršuje se hlavně schopnost přesnosti a plynulosti pohybu (Perič, 2008).

Změny probíhají i v sociální oblasti. Změny mohou vést k většímu vnímaní sebe sama, uzavírání se do sebe a vyhýbání se sociálnímu kontaktu. V některých extrémních případech mohou vést až k agresi. Před začátkem puberty děti působí více extrovertně, charakterizuje je bojovnost, touha po moci a ovládání skupiny nebo snaha o stálou změnu. Oproti tomu v dalším období pak dochází k náhlé změně v introvertní chování. Výrazně se projevuje citová stránka dítěte. Začíná se více zapojovat do společenského života. Dochází k napodobování a obdivu svých vzorů, které mohou být i záporné (Perič, 2008).

Zdroje - literatura:

PERIČ, T. Sportovní příprava dětí: (příručka pro studující tělovýchovné obory). 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2643-4.